Nastal den dlouho očekávané exkurze a my jsme po prospané cestě dorazili dne 14. listopadu do našeho hlavního města. Praha na nás dýchla vůní trdelníku a třídy septima s oktávou se vydaly na první zastávku tohoto dne do Židovského muzea. Workshop, který byl pro nás připraven, nám přiblížil život malé Hanky z knihy Hanin kufřík. Čtení o osudech mnoha dalších židovských dětí během druhé světové války a následná prezentace jejich života ostatním nás bavily, ale zároveň děsily. Mluvit o každodenních hrůzách běžného života tehdejší doby, které si my ani nedokážeme představit, opravdu nebylo jednoduché.
Druhá část našeho workshop spočívala v prohlídce dvou pražských synagog. Při vstupu do Pinkasovy synagogy se nám všem zatajil dech. Jména. Všude jen jména. Jména všech českých obětí holocaustu. Po celou dobu prohlídky bylo ticho. Každý jen pročítal očima písmena na zdech a přemýšlel nad osudy těchto lidí. Pomalu jsme se přesunuli na přilehlý židovský hřbitov, kde jsme plni smíšených pocitů náš workshop ukončili.
Po vydatném obědě jako bychom se přenesli v čase do dětství našich rodičů. ,“Tohle jsme měli doma.“ „S tím jsem si hrál u babičky.“ Smích, radost a nostalgie. Retro muzeum nás donutilo zamyslet se, jaký byl život dříve v porovnání s tím dnešním. Viděli jsme věci, které jsme znali jen z vyprávění rodičů či prarodičů. Atmosféra tehdejší doby nás opravdu pohltila.
Plni dojmů jsme se přesunuli k hlavnímu hřebu večera – jevištní adaptaci nejčtenější české klasiky. Karel Jaromír Erben vydal sbírku balad Kytice již v roce 1853 a my jsme měli to štěstí ji vidět v podání souboru Národního divadla. Bouřlivým potleskem jsme zakončili náš kulturní zážitek a vydali se zpět k domovu.
Andrea Prajerová, 3. VG
Fotogalerie