Nepříjemný zápach se linul celou učebnou, a to jen kvůli tomu, že jsme v rámci hodiny biologie měli za úkol pitvat rybu. Každý z nás se tohoto úkolu zdárně chopil už od samého počátku, kdy ryba byla živá a my ji museli usmrtit. Méně zdatným jedincům pomohl pan učitel nebo vedoucí této práce. Překonání první překážky nás navedlo k dalšímu kroku, a to odstranění svalové hmoty z boku ryby a vyjmutí požerákových zubů. Nůžkami jsme nastřihli kůži i se šupinami u řitní ploutve a pokračovali dál k hlavě a podél páteře, dokud jsme nezískali obdélník svaloviny. Tohoto úkolu se chopili jen ti nejodvážnější, neboť postupné narušování nervů u usmrcené ryby vyvolalo pohyb.
Rázem se nám naskytl pohled na obnažený vnitřek. I přes závan nevolnosti jsme vyjmuli vnitřnosti. Prohlédli si srdce, játra, mlíčí, jiní jikry. Nejzajímavějším orgánem byl rozhodně plynový měchýř – většině z nás se podařilo jej vypreparovat nafouknutý. Poté jsme mohli nahlédnout také do mozku, nebo se pustit do preparace oka. Také jsme se dozvěděli, jak souvisí délka střev s potravní specializací ryby – masožravé mají střeva kratší než ryby býložravé a to proto, že rostlinná strava je obtížněji stravitelná.
Nejpříjemnějším zážitkem pro nás všechny byla cesta zpět do školy – ovšem rozhodně ne proto, že bychom se snad těšili na výuku – ale proto, že jsme s sebou dostali kýbl se živými rybami, které jsme vypustili do řeky Blanice. Celá aktivita byla skvělou zkušeností i zážitkem a myslím, že si letos na Vánoce někteří z nás kapra připraví sami.
Kiššová, Posnerová – 2.G4
