Protože nás v lednu čeká téma „legionářská literatura“, rozhodli jsme se využít příležitost nahlédnout zblízka do života legionářů. Dne 25. října jsme vstoupili do Legiovlaku přistaveného na vodňanském vlakovém nádraží a přenesli se do doby legionářské anabáze po transsibiřské magistrále. S průvodcem v dobové uniformě jsme procházeli jednotlivé vagony Legiovlaku. Prohlédli jsme si např.: Vagon s kovárnou, kde se vyráběly a opravovaly různé nástroje pro potřeby vojáků a civilistů. Vagon obytný, v němž v namačkaných prostorech přespávali legionáři i jejich koně. Vagon administrativní, kde byly vystaveny mapy legionářských operací a psací stroje, na nichž se vyplňovaly vojenské tiskopisy. Následoval vagon nemocniční s lůžky pro zraněné a s lékařskými nástroji. Vagon bojovný se stěnami vyplněnými štěrkem byl vybaven kulomety Maxim a Chauchat či dělem ruské výroby. Poštovní vagon pak v sobě ukrýval osobní korespondenci vojáků. Elegantně byl vybavený důstojnický vagon: jeho stěny zdobily portréty Masaryka a Štefánika, na zemi pokryté kobercem stál stolek se soupravou na podávání saké. Prohlídka vlaku nám barvitě představila podmínky života našich legionářů na Sibiři. Byl to pro nás všechny opravdu zajímavý zážitek.
Jan Pospíchal, 3. VG
V úterý 25. 10 žáci kvarty navštívili legiovlak, a toto si zapamatovali. Legiovlak bylo zázemí pro legionáře v Rusku v období let 1918-1920. Ve vlaku bylo možné nalézt vše, co bylo pro legionáře potřeba. Nejdůležitějším vagonem byla těpluška. Těpluška byl název pro nákladní vagony, které se po zateplení používali k přepravě vojsk. Zateplení se týkalo dvojité podlahy a zdvojených stěn. Vagon mohl být různě konstruován. Mohly zde být palandy pro 30 vojáků, nebo jen pro 15 vojáků, ale ještě pro 4 koně, a nechyběla zde ani malá kamna. Na těplušky dveře si vojáci psali odkud jsou, aby se nejen lépe orientovali na stanici, kde mohlo být až 50 vagonů najednou, ale i proto, aby se mohli potkat s někým, koho možná znají. V salónním vagónu měli velitelé schůzky. Řešili zde důležité věci, a vagon byl luxusně vybaven, takže nechyběly pohovky, gramofony a ani záchody, což byl na tehdejší dobu velký komfort. Ve štábním vagónu se řešily formální věci, třeba se plánovaly akce, provoz vojska, organizovaly hospodářské jednotky a topografické práce. Řešily se tam také správní záležitosti. Byl vybaven kancelářským nábytkem – psací stroje, stoly, telefony. Ve štábním vagonu také mohli čekat velitelé před schůzkou v salonním vagonu. V sanitním vagonu jsme mohli vidět nářadí, které používali doktoři k různým zákrokům. Ve vagónu byly 4 postele a na jedné z nich byla protéza. Ve vitrínách se nacházely lahvičky s anestezií. Zajímavé je, že se anestezie používala jen při opravdu bolestivých operacích. Přímo ve vlaku se operovali jen ti pacienti, kteří by nepřežili cestu do základního tábora vojáků. Sanitní vozy mohly sloužit i jako sanitka na kolejích, kdy k 5 sanitním vozům byla připojena rychlá lokomotiva, a tak pak z bojiště rychle převážela raněné. Kovářský vagon sloužil jako pojízdná kovárna nutná pro menší opravy na vlaku a pro opravu/tvorbu některých nástrojů. Disponoval kovadlinou, párem ponků a spoustou nářadí, celkově byl vůz užitečný a praktický, když vezmeme ohled na to, že na Transsibiřské magistrále není tolik stanic. Takže vojáci jistě vagon hojně využívali. V poštovním vagónu můžeme vidět psací stůl, za kterým se vyřizovala veškerá korespondence. Po pravé straně se nachází seskupení poliček, do kterých se ukládaly obálky s dopisy a balíčky pro legionáře. V levé části vagónu můžeme spatřit vitrínu, v které jsou uloženy různé deskové hry, kterými si legionáři krátili dlouhé chvíle (např. šachy). Krejčovský vagon sloužil jako dílna pro opravu starých, nebo šití nových uniforem, aby jich bylo vždy dostatek. Ve vagonu se nacházely šicí stroje a nechyběla ani krejčovská panna, a obrněný vagon sloužil pro obranu vlaku a jako skladiště vojenského vybavení (převážně ručních zbraní, děl a munice). Byl tvořen z železné konstrukce pro lepší ochranu vojáků.
Žáci KVARTY
V úterý 25. října vyrazila třída sexta za doprovodu paní učitelek na vodňanské vlakové nádraží, aby si prohlédla expozici Legiovlak. Studenti si tak mohli projít dobové legionářské vybavení vlaků, které jezdili na frontu do Ruska a mohli si přečíst, jak probíhali nejen přesuny a boje za dob legií, ale i průběh bojů za 1. světové války. Součástí Legiovlaku byly vagóny všech druhů – nemocnice, pošta, kovárna atp. V celé expozici byli i tematicky oblečení průvodci, u kterých bylo možno si domluvit komentovanou prohlídku. A co si z toho všeho naši studenti odnesli? Zde máme asociace, co nás napadlo, když se řekne Legiovlak – Ešalon, Tepluška, Macharka, Čsl. Houpačka, zimní výstroj československého legionáře, Sibiř 1919, Kotýlek, Česká družina (1914), Bitva u Bachmače (1918), červená a bílá. Byl to úžasný zážitek a myslím, že až budeme probírat začátek 20. století, budeme všichni o něco chytřejší.
Adéla Madarová, 2. VG
