Poslední dva týdny v červenci jsem strávil na jazykovém kurzu s podporou Erasmus+ v British Language Training Centre (bltc) v Amsterdamu. V rámci konzultací na DZS v Praze jsme mj. diskutovali omezený výběr anglicky mluvících zemí po Brexit; jedním z cílů bylo vyzkoušet jako novou možnost pro naše individuální a skupinové mobility Holandsko.
Bltc je největší jazykové centrum v Amsterdamu, sídlí v Oxford House (OH), které je v krásné historické budově v centru města, jen několik kroků od hlavního náměstí Dam. Sympatické je, že jako lektory zaměstnává Bltc (od úrovně Upper Intermediate) výhradně rodilé mluvčí. Jinak se ale od ostatních škol nikterak neliší; kvalita výuky je výrazně lepší než například na Maltě, mírně nižší než např. v Brightonu, kam rovněž posíláme (jsme posílali) učitele cizích jazyků. Příjemné je, že celé okolí se profiluje jazykově, naproti Oxford House najdete největší obchod s anglicky psanou literaturou The American Book Center, největší knižní trhy v Amsterdamu, nepočítaně kaváren ke čtení; hned vedle je ale i kanál Singel, kde můžete navštívit proslulý a jeden z největších květinových trhů na světě Bloemenmarkt. Anglicky tu mluví velmi dobře všichni, Problémem jsou ceny. Amsterdam je velmi drahé město, peníze z projektu tu v žádném případě nepokryjí ani opravdu levné ubytování. Velmi drahá je i místní hromadná doprava.
Amsterdam je město, trochu menší než Praha, s velmi kompaktním centrem, jako má např. Dublin. Řekne-li se Amsterdam, každého hned napadne uvolněná atmosféra, legalizovaná prostituce v tzv. čtvrti Červených luceren, vzduch plný marihuany valící se na vás z početných Coffe shop/ů. Hlavní atrakcí Amsterdamu jsou ale historické kanály; bez/cílené procházky stovkami kanálů jsou bezesporu tím nejkrásnějším amsterdamským zážitkem. Místní tvrdí, že hloubka kanálů byla kdysi tři metry, nyní už minimálně jeden metr zabírají kola, která tam napadala. Kola jsou totiž úplně všude. Třebaže jsem vášnivým cyklistou, už druhý den mi ten cyklistický nepořádek začal vadit. Na kolech tu jezdí všichni, cyklisté jsou opravdovými vládci Amsterdamu. Nerespektují nic. Značky, trasy, barvy, jezdí vlevo, vpravo, po cyklostezkách, chodnících, silnicích. Všichni se sluchátky na uších, ve sportovním, v obleku, vozí na nich děti (všeho věku), kufry, nákupy, práci… Síť a kvalita cyklostezek je očima cizince úžasná. Můj nápad pohybovat se v Amsterdamu na kolečkových bruslích, které jsem si s sebou přivezl (a kvůli váze už nic jiného) z domova, se tak ukázal jako nejlepší možný. Cesty z hotelu do Oxford House a zpět (přes nejhezčí městský park Vondelpark) patřily k nejhezčím okamžikům mých amsterdamských dnů. Jízda je to ale jen pro otrlé. Provoz je extrémní, pravidla žádná neplatí, rychlost šílená, všude málo místa. Když se vám něco stane, (slovy místních) je to vždy vaše chyba. Pořád tak musíte být ve střehu, otáčet se vlevo, vpravo, dozadu, nahoru, dolu; myslím, že prvních několik nocí jsem se otáčel i ve spaní, jak mě bolelo za krkem. Třetí den jsem nasadil sluchátka (data ne/data), začal porušovat zákazy a dokonale tak zapadl. Drze jsem se choval jako cyklista i chodec zároveň, takže se brusle ukázaly ještě výhodnější než kolo (nechápu tedy, že tu na nich nikdo nejezdí?). Amsterdamský cyklistický boom není ale žádný environmentální úspěch, ale praktická nutnost a přizpůsobení se okolnostem. Boj o místo tu auta prohrávají na celé čáře. Parkování je cenově nedostupné, většina parkovacích míst je podél kanálu, takže vylézáte přes spolujezdce, nebo do vody.
Jako cíl žákovských, ale i učitelských mobilit se ukazuje Amsterdam jako ne zcela ideální, shodli jsme se na tom s koordinátorkou Erasmus+ z italské školy poblíž Turína, se kterou jsme se tu potkali, protože měla stejný nápad jako já (domluvili jsme tak alespoň mobility vzájemné). Přesto se mi v Amsterdamu líbilo a určitě bych se sem rád někdy vrátil, ačkoliv jsem si město úplně nezamiloval. A proč? Protože tu každý den prší (nebo minimálně předpověď tvrdí, že bude), fouká silný vítr, který je jedním z důvodů, proč je Amsterdam poměrně špinavým městem, free atmosféra také není pro každý den … minimálně tu ale mám několik desítek přátel, se kterými jsem se každý den zdravil při jízdě na bruslích ve Vondelparku, ale nikdy s nimi nepromluvil ani slovo. Nechal jsem tu i obrozenecky své kolečkové brusle, kdyby tu chtěl s tím někdo začít. Neznám také jiné město, kde potkáte dívku v bílých šatech, lodičkách, jak jede v dešti vedle vás na kole, město, kde můžete přijet a odjet na/z letiště na kole nebo kolečkových bruslích, když si na to troufáte … jasně jen v Amsterdamu! … dle podezíravých pohledů místních Dutch people tam budou čekat (možná) na vás na letišti ještě i ty moje brusle.
Martin Schacherl
