Už od víkendu jsem měla plnou hlavu budoucnosti. V Praze jsem navštívila celovíkendovou konferenci s názvem „Kudy kam s psychologií“, která mi rozšířila obzory ohledně mého vysněného studijního oboru. A hned v pondělí další dávka inspirace, tentokrát z jiného města a z jiné oblasti a hlavně s celou naší třídou oktávy. Právě teď je důležité vnímat podněty ze všech stran, abychom si každý mohli vybrat co nejlépe svoji budoucí cestu.
Ráno se pár z nás potkalo náhodně ve vlaku, tak jsme se vydali do centra Českých Budějovic společně. Program začal opravdu stylově, formálně oblečení v kulturním domě Metropol. Zúčastnili jsme se pasování nových prvních ročníků Jihočeské Univerzity. Tato akce byla neveřejná, takže už jen samotná možnost být u toho nás potěšila. Při slavnostním pochodu a prvních tónech České hymny na nás dýchla atmosféra důležitosti. Bylo to velmi prestižní a důstojné. S husí kůží jsme tedy sledovali, jak symbolicky studenti vstupují do nové etapy života. A najednou to celé působilo mnohem reálněji, řekla bych až skoro motivačně. Po skončení jsme měli možnost krátce pohovořit s paní děkankou Jihočeské Univerzity, zodpověděla na naše dotazy a popřála nám hodně štěstí. Bylo to moc milé setkání.
Poté jsme zamířili do Jihočeské vědecké knihovny, kde nás přivítala paní knihovnice. Měla skvěle připravenou přednášku. Zaměřila se na to, jak zpracovat závěrečnou práci- tedy něco, co právě teď v posledním ročníku gymnázia řešíme. Dozvěděli jsme se, kde hledat odborné zdroje a jak efektivně pracovat s literaturou. Zaujala mě její otevřenost k moderním nástrojům-mluvila především o využití umělé inteligence. Ne jako prostředek k opisování, ale jako chytrého pomocníka při vyhledávání informací, klíčových slov nebo inspirace. Je potřeba jít s dobou a zároveň se naučit zacházet zodpovědně. Bylo to velmi praktické a aktuální.
Po přednášce následoval rozchod. Plánovanou návštěvu restaurace Potrefená Husa jsme kvůli času, který nás tlačil, nestihli. My studenti jsme ale známí tím, že si prostě poradíme za všech okolností, vyhrál tedy opět osvědčený fastfood. Klasika.
Odpoledne jsme strávili přímo na Jihočeské univerzitě. Na starost nás celou dobu měli 3 studentky pedagogiky- dobrovolnice, které se nám věnovali s nasazením a úsměvem. Tímto jim velmi děkujeme za ochotu a vstřícnost. Poté si nás převzal pan profesor, který s námi mluvil velmi otevřeně a lidsky. Odpovídal uvolněně na naše otázky a předal spoustu cenných informací a zkušeností. Provedl nás kampusem a celou univerzitní knihovnou, kde mají mimochodem okolo 480 000 knih! Zaujali mě zajímavě řešené studijní prostory. Myšleno tam je opravdu na všechno. Například, když dostanete telefonát v knihovně, vyřešíte si ho v soukromí a tichosti v akustické budce s ohledem na ostatní studenty. Celý kampus působil útulně a přívětivě, skoro jako by nás vybízel: „Pojď objevovat co je v tobě!“.
Na závěr jsme se rozprchli na vlak, autobus nebo k autům. Tahle výjimečná exkurze, za kterou vděčíme opět panu učiteli doc. PhDr. Martinovi Schacherlovi Ph.D. pro nás byla dnem, kdy jsme si možná víc než kdy jindy dokázali představit, co nás může čekat. A kdo ví-třeba se tam zase jednou vrátíme. Ne jako hosté ale jako studenti. A i když to bude chtít hodně práce a úsilí, tak to rozhodně stojí za to.
Děkujeme všem, kteří se na exkurzi podíleli. Studentka oktávy- Kristýna Šrámková
Podívejte se na fotky:
