Náš celý výlet začal 6. listopadu v neděli asi v jednu ráno, kdy jsem nastoupil do auta a vyrazili jsme do Vídně na letiště. Celou cestu do Vídně a vlastně i celý let jsem prospal. Najednou jsem se objevil v Madridu na letišti a moc jsem nevěřil, že jsem opravdu ve Španělsku. Byl jsem nervózní a měl pochybnosti o tom, jestli byl tenhle Erasmus opravdu dobrý nápad.
Na letišti nás vyzvedl pan učitel Leopoldo ze školy, kde jsme měli celý měsíc studovat. S ním jsme vlakem dojeli do Aranjuez. Cesta trvala asi hodinu a půl. Na nádraží měl Leopoldo auto a tím nás vzal do centra Aranjuez a provedl nás. Aranjuez je moc krásné město se spoustou zahrad a renesančním královským palácem. Poté co jsme si narychlo prohlédli město nás Leopoldo předal rodinám a jeli jsme do svých nových domovů.
Když jsem přijel do Ontigoli, což je menší městečko poblíž Aranjuez, moje nová rodina mě srdečně přivítala. Poté co jsem se vybalil jsme měli oběd, na ten byla Tortilla, což je jedno z typických jídel Španělska. Tortilla je vlastně omeleta s brambory a je docela dobrá, ale určitě ne nejlepší jídlo Španělska. Nejlepším typickým jídlem Španělska je za mě Paella. Paella je vařená a poté smažená rýže dělaná ve velké pánvi se spoustou zeleniny, masem a mořskými plody. Paella se nepodává na talíř, ale jí se společně z jedné velké pánve.
Ohledně rodiny bych chtěl říct, že po celý můj pobyt jsem s nimi neměl žádný problém. Všichni byli hrozně hodní a neustále se mě ptali, jestli mám vše, co potřebuji, jestli nemám hlad, jestli mi není zima a tak dále. Můj ubytovávající Miguel byl kluk ve stejném věku jako já, uměl lépe anglicky než já, za což jsem byl velice rád. Hned mě přijal a seznamoval mě se svými kamarády. Za celý ten pobyt jsme se hrozně moc sblížili a mockrát jsme si moc dobře popovídali. Moje rodina mě také v průběhu mého pobytu vzala na několik výletů. Byli jsme v Toledu, což byla úplná nádhera a celou dobu jsem jen fotil. Také jsme byli několikrát v Madridu. Upřímně Madrid jako samotný není moc zajímavé město a jediné co se mi na Madridu hodně líbilo byla muzea.
Náš první den ve škole začal prohlídkou školy. Škola byla pěkná a byla rozdělená na více budov podle ročníků a také podle oborů. My jsme studovali „bachillerato“, což je něco jako u nás gymnázium. Ale v jiných budovách byly také střední školy s různým zaměřením. Na bachillerato si studenti můžou vybrat, jestli chtějí jít studovat humanitní nebo přírodní vědy. My jsme byli v humanitní půlce. Naše předměty byly informatika, ekonomie, dějepis, angličtina, matematika nižšího levelu, tělocvik a hodiny vyhrazené pro naše vlastní studium. Ty hodiny vyhrazené pro nás byly místo španělštiny a náboženství.
K budově školy bych chtěl ještě dodat, že nemají jídelnu, mají tam pouze takový bar, kde si můžete koupit různé sendviče a sladkosti. Jídelnu nemají z toho důvodu, že jí oběd pozdě, na naše poměry. Obědy mají okolo čtyř hodin odpoledne a večeře jí až v deset večer. Ze začátku jsem si na to musel zvykat, takže jsem moc nejedl, ale po chvíli jsem si na to zvykl a bylo to dobré. Ve škole nenosí přezůvky, chodí normálně v botách a skříňky také nemají. Dalším rozdílem s naší školou byl rozvrh, každý den měli stejně hodin a to tři, poté pauzu a další tři. Jedna hodina trvala 55 minut, do těch 55 minut se započítával i čas na přesun z jedné třídy do druhé. O velké pauze mezi šesti hodinami mohli studenti starší 15 let chodit mimo školní areál. Takže jsme každou přestávku chodili s našimi novými kamarády ze školy ven nebo si něco koupit do Mercadony (supermarket) poblíž školy. Škola začínala o půl hodiny déle než v Česku a to v 8:30 a končila v 14:25. Takže jsem mohl vstávat o trošku déle, ale bohužel ne o moc. Naši kamarádi ze školy a vlastně skoro všichni studenti jsou zvyklí na to, že po škole se nejde ven, ale jede se rovnou domů a jde se učit. Ven se chodí jenom v pátek a o víkendu. Celkově mi přišlo, že i když jeli po škole hned domů, tak toho moc nedělali a neměli moc kroužků na můj vkus, ale to se liší od člověka k člověku jako v Česku. Celý měsíční pobyt jsem si moc užil a byla to velice zajímavá nová zkušenost a jsem moc rád, že jsem se mohl tohoto Erasmu účastnit.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat paní učitelce Kochrdové a panu zástupci Schacherlovi za všechnu komunikaci a organizaci s tímto Erasmem a jsem moc rád, že jsem dostal šanci jet. Pokud jsem měl na začátku pochybnosti, jestli byl tenhle Erasmu opravdu dobrý nápad, tak ano, byl.
Vojtěch Holý, 2. VG