V rámci projektu Erasmus+ jsme měly společně s Katkou z mé třídy možnost vycestovat do Irska, a to na osm týdnů. V Česku jsme naše spolužáky obšťastnily jen několika návštěvami a 12. září nás čekal náš úplně první let dopravním letadlem.
Obě jsme nervózní prošly kontrolou na Letišti Václava Havla, a než jsme se nadály, přistávaly jsme v Dublinu obklopeny angličtinou. Trochu vyděšené, ale nadšené jsme se setkaly s naším panem taxikářem a dojely do Ballymunu – části města Dublin. I když jsme přijely celkem pozdě v noci, naše hostitelská rodina nás mile přivítala.
V této rodině jsme ale strávily jenom tři dny, během kterých jsme se stihly seznámit pouze s jejich synem Noahem. Poté jsme začaly objevovat krásy Irska. První den jsme procházely Dublinem, což je naše oblíbená činnost, a nechaly se překvapit, kam nás nohy zanesou. Všechno jsme zjišťovaly, až když nás to zaujalo. Zmínila bych nepřehlédnutelný Spire, který stojí uprostřed O’Connell Street na místě bývalého Nelsonova pilíře. Druhý den jsme se ale vydaly mnohem dál. A to až do města Galway přes krásné scenérie Mohérových útesů.
Po třech dnech jsme se přestěhovaly do místa, kde se nacházela naše škola, do Swords. Hostitelská rodina číslo jedna se s námi rozloučila a vyzvedla si nás naše hostitelka Glenda, která o víkendu byla na výletě s kamarádkami ve Španělsku, a proto nás nemohla ubytovat hned od začátku. Ale nám to vůbec nevadilo, protože její štědrost to vynahradila. Máme celkem čtyři sourozence, z nichž jeden bydlí v Austrálii. Dále máme bratra (15 let) a dvojčata děvče s chlapcem (12 let). K rodině patří i malý bílý pejsek Cooper a rybička Simba. I tatínek je na nás moc hodný a ochotný nám se vším pomoci. Jak jsme se později dozvěděly, Ballymun není úplně bezpečná oblast, a jsme tedy rády, že máme takto ochotnou a hodnou hostitelskou rodinu.
První den ve škole byl pro nás náročný. Všichni na nás byli hodní, ale rozdíly ve školním dni jsou velké. Vyučovací hodina trvá opravdu hodinu, nemají přestávky a vůbec nejnáročnější jsou přesuny mezi jednotlivými hodinami. Všichni se nahrnou do chodeb. Někteří se jenom nechávají unášet davem. Na záchod můžou studenti jenom s podpisem učitele. Panují tu striktní pravidla. Žádné mobily, žádné odlišné oblečení, než je uniforma, žádné žvýkačky. Učitelé s žáky nebudují osobnější vztahy a nepovídají si s nimi jen tak na chodbě o přestávce mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. Chodíme do tzv. transition year. Předměty jsou různorodé a po šesti týdnech se mění. Navštěvujeme např. japonštinu, architekturu, žurnalistiku, politiku, klasická studia nebo environmentální a sociální studia. Transition year má za úkol žáky naučit, jak být zodpovědný, soběstačný, sebevědomý a také různé dovednosti pro život, jako je vyšívání nebo vaření. V tomto roce si studenti zkouší různé práce, dělají rozmanité projekty a získávají kredity. Na naší škole existuje také funkce prefekta, který má za úkol starat o mladší studenty a dohlížet na ně.
Politika je tu velkým tématem. Všichni se k ní vyjadřují velice otevřeně. Učitelé sdílí dost aktivně své politické pohledy, a i žáci sdělují politické názory svých blízkých, což pro nás bylo šokující. V době našeho pobytu se zde budou konat prezidentské volby.
O víkendech, ale i všedních dnech jsme prozkoumávaly krásy Swords a Dublinu. Navštívily jsme Guinness Storehouse, muzeum celosvětově známého piva irského původu. Také jsme zavítaly do národní galerie Irska nebo do různých parků. V neposlední řadě také do muzea Dublinia, které je zaměřené na historii Vikingů v Irsku.
Já osobně jsem měla možnost navštívit dětský knižní festival konající se v hradu ve Swords. Nachomýtla jsem se k této akci omylem, a i když byl festival zaměřen na podstatně mladší věkovou kategorii, užila jsem si pozitivní atmosféru, dětský smích a energii. Překvapilo mě, že se i zde řešila politika.
Za dva týdny od příletu jsme stihly navštívit spoustu krásných míst, prozkoumat Dublin a vytvořit si nové přátelské vazby. Moc se těšíme na to, co nás čeká, a všechny srdečně zdravíme domů.
Karolína Vojíková, 2. VG
