Fotogalerie z kurzu zde
Video z kurzu
Dne 12. června v 13.55 jsme se všichni setkali na vlakovém nádraží ve Vodňanech. Výjimečně bez zpoždění. A po třech jízdách, třech přestupech a ubytování v kempu Zlatá Koruna, mohlo naše s přírodou spjaté dobrodružství začít…
V úterý ráno jsme se všichni vydali na dlouhou cestu na vlakovém nádraží. Odtud nám jel vlak do Třísova, kde jsme se setkali s paní botaničkou. Na začátek nám řekla něco o starém stromu, který si poté někteří z nás obejmuli, abychom zjistili jeho obvod. A že byl velký! Poté jsme se vydali na poctivou, ale krásnou asi čtyřhodinovou procházku CHKO Blanským lesem a Holubovskými hadci. Zastavili jsme se i na vyhlídce a udělali fotku s Dívčím kamenem. Paní botanička se zastavovala u rostlinek, o kterých nám toho vždy řekla tak akorát. My jsme si je všechny fotili do fotoherbáře. Okolo poledne jsme dorazili do vesnice Holubov, kde jsme dostali rozchod. Vlakem jsme se vrátili zpátky do kempu.
Tam jsme všichni došli s myšlenkou, že máme volný zbytek odpoledne. Ta se ale ukázala jako mylná, když nám pan Polák oznámil, že s ním jdeme všichni na kratší procházku. Na začátku jsme se zastavili u kláštera ve Zlaté Koruně, o kterém nám řekl pár hezkých slov. Například, že na velké lípě vedle kláštera pověsili mnichy a od té doby je tvar jejích listů jako jejich kapuce. Cestou přes les jsme došli ke kouzelné vesničce vyrobené ze dřeva. Zpátky v kempu jsme se jen najedli a vyčerpaně šli spát.
Sraz ve středu ráno byl poměrně unavenější než ten úterní. Po dlouhé cestě na vlakové nádraží jsme odjeli do Českého Krumlova. Tam na nás už čekala naše paní botanička a rozdala nám letáčky o oblastech, kterými jsme včera prošli. Pak nás vzala na druhou výpravu, a to, bohužel pro naše alergiky, přímo do polí a luk. Kytičky tu byly poměrně barevnější a rozmanitější než včera. Všichni stále fotili, protože, jak rád a neustále připomínal pan Truhlář, blížila se poznávačka rostlin. S přestávkou, kde jsme se najedli a odskočili na toalety, jsme se přesunuli na Výšinské kopce, kde byly spousty chráněných druhů. Na konec se s námi paní botanička rozloučila a my jsme už sami došli do Českého Krumlova, kde si většina došla na oběd.
Zpátky v kempu jsme už měli opravdu volné odpoledne, které jsme strávili buďto spánkem, či u ohně s ostatními.
Den poté nás ráno čekala už jen ta neobávanější věc. A tím nemám na mysli úklid naších obydlí, i když to bylo samo o sobě už dost děsivé. Myslím tím poznávačku. Na tu jsme šli do lesa na památnou lavičku, na které se jich už pár konalo. Jakmile ji všechny dvojice úspěšně zvládly, vydali jsme se naposled na vlakové nádraží. O pár hodin později jsme už šťastně dojeli zpátky do Vodňan.
Moc děkujeme oběma učitelům i paní botaničce, že to s námi přežili ve zdraví. Myslím, že už se jako třída nemůžeme dočkat kurzu zoologického, který nás čeká příští rok:).
Barbora Fryšová, 1. VG