Tento den byl pro naši třídu konečně „ten den“, na který jsme se těšili už v únoru. Po několika odkladech jsme se vydali na exkurzi do Jaderné elektrárny Temelín. Na prohlídku, kam se jen tak každý nepodívá. Tyhle výlety jsou nejlepší, na volně přístupné místa se totiž můžeme přeci podívat kdykoliv ve volném čase. Temelín má celý průběh exkurze pečlivě zorganizovaný – a je to opravdu znát.
Už od začátku jsme pochopili, že tu jde hlavně o bezpečnost. Kontrola občanských dokladů, měření radioaktivity s osobní prohlídkou, zákaz podpatků, dlouhé rukávy, náhodné testy na omamné látky a alkohol… nic tu neponechávají náhodě. Při této kontrole jsme si připadali jako na letišti. Po celou dobu s námi chodila i ochranka a bylo vidět, jak přísně se tu dbá na pravidla. Na sebe jsme dostali helmu, reflexní vestu, visačku návštěvníka a do jednoho ucha špunt a do druhého speciální naslouchátko, díky kterému jsme i v tom neustálém hučení bez problémů slyšeli naši průvodkyni. A mimochodem – byla moc fajn a místy měla humor, který nám zpříjemnil i ty nejdelší schody a výškové převýšení (a že jich tam nebylo málo).
Říkala o Temelínu, že je to takové malé městečko – a vážně to tak působilo. Rozloha areálu je jako 200 fotbalových hřišť. Pracuje tam přes 1500 zaměstnanců, v areálu jezdí vlastní autobus a najdete tam skoro všechno-doktory, psychology i vlastní hasiče. Temelín je něco jako New York-místo (město), co nikdy nespí. Součástí programu byla i virtuální prohlídka pomocí VR brýlí. Díky nim jsme se dostali i tam, kam se dostane jen dron z výšky– třeba dovnitř ikonických chladicích věží. Mimochodem, z těch se nekouří žádný dým ani toxické výpary, ale jen obyčejná vodní pára. Snaží se být maximálně ohlední vůči životnímu prostředí. Takže velký palec nahoru. Zajímavostí je také to, že elektrárna vyrábí zhruba 20 % veškeré elektřiny v Česku. A celý proces funguje v podstatě jednoduše: reaktor ohřívá vodu na páru, ta roztáčí turbínu, turbína pohání generátor, ten generuje elektřinu a potom se pára zpět ochlazuje vodou z Vltavy. Zjednodušeně řečeno – teplo, pára, turbína, generátor, elektřina. Takhle to zní obyčejně, ale komplex procesu je obrovský.
Pracovat v hlavních řídících týmech elektrárny není obyčejná práce. Pro získání této pozice musíte projít spousty koly výběrového řízení, psychotesty a speciální odborné školy. Není to žádná sranda, i když jsme si my mezi tím dělali vtípky o Homeru Simpsonovi a jeho práci v jaderné elektrárně ve Springfieldu. Jeho sektor 7G vypadal naprosto stejně. Zmíněna byla i „matička Temelína“, jak se přezdívá nedávno zesnulé Daně Drábové – ženě, která celý život zasvětila jaderné bezpečnosti a popularizaci vědy. Její přístup k lidem a k oboru tu dodnes rezonuje. Dokázala prý vysvětlit i ty nejtěžší záležitosti vědy srozumitelnější poutavou formou. Celkově to byl hezký den. Dozvěděli jsme se spoustu věcí, využili znalosti z fyziky (teda hlavně ti, co při hodinách dávali pozor J), zasportovali si na schodech a hlavně se na chvíli odreagovali. A to se týden před naším maturitním plesem obzvlášť hodí. Když budete mít tu možnost se tam podívat, nenechte si to ujít!
Děkujeme Temelínu za možnost exkurze, a naší paní třídní učitelce Mgr. Kláře Hunešové, která nás hlídala – jako vždycky – jako svoje děti. Celé nám to zařídila s úsměvem i podnikla.
Studentka oktávy- Kristýna Šrámková
