Literární expedice do srdce Prahy: Septima z Vodňan na stopě Kafkovi, Werichovi i Hamletovi
Praha, 9. června 2025 – Pondělní ráno začalo nevinně: slunce, káva do kelímku, batohy na záda a odjezd z Vodňan v osm. Pro septimu to však nebyl jen obyčejný školní výlet. Po náročném vodáckém kurzu, kdy jsme předchozí týden sjížděli Vltavu z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou a nocovali v kempu Zlatá Koruna, nás čekala literární exkurze do kulturního srdce Česka – Prahy. Poslední týden byl tedy nabitý zážitky od přírody až po literaturu.
Už když z autobusu zahlédnu Radotínský most, jako by na mě dýchla ta zvláštní vůně Prahy – směs historie, ruchu i možností. Myslím, že nejsem jediná, kdo ji má jako drogu. Pro mnohé z nás je to město budoucnosti – třeba i studentské. První zastávkou byl Pražský literární dům, sídlo paměti pražsko-německé literatury. Ujala se nás milá studentka vysoké školy, která měla připravenou prezentaci o autorech jako Franz Kafka či Max Brod nebo E. E. Kisch. Věděli jste například, že Kafkovo nejčastěji používaná fotografie byla pořízená jen pár dní před smrtí? A že, hodinky E. E. Kische, které jsme viděli na vlastní oči, skutečně nosil? Víte, že pražský literární dům je nezisková organizace? Byl založen v roce 2004 jako nadační fond. My všichni můžeme podpořit tuto instituci. O kousek dál jsme zamířili k otáčecí hlavě Franze Kafky v Charvátově ulici – moderní, monumentální instalaci od Davida Černého, která se každou chvíli otáčí na jinou stranu. Kafka by ji jistě ocenil. Bylo tam spousta turistů, kteří chodí po stopách právě Kafky.
Naše kroky pak vedly přes davy turistů na Karlově mostě až na Kampu, kde jsme navštívili Werichovu vilu. Dům, kde Jan Werich skutečně žil, dýchá atmosférou první republiky, divadla a humoru s nadhledem. Spolu s Voskovcem tvoří dokonalou dvojici. Dozvěděli jsme se, že zde v 50. letech bydlel také Vladimír Holan – básník, který preferoval samotu a temnotu. Dole ve vile nás
zaujala i prestižní kavárna – zákusky nejen originální jako třeba podoba citronu, ale i jejich ceny… řekněme, že by Werich sám ocenil ten smysl pro absurditu.
Volné odpoledne jsme využili k vlastnímu objevování města – od neformálních zastávek ve fastfoodech až po klidnou procházku historickým Václavským náměstím. Někteří z nás se vydali na delší obhlídku centra a dorazili až k Tančícímu domu, moderní ikoně pražské architektury.
A pak to přišlo – večerní představení Hamleta v Národním divadle. Elegantně oblečení jsme se vyškrábali až na poslední balkon nahoře. Výhled? Překvapivě skvělý. Zpracování? Moderní, svižné a přesto s duší Shakespeara. A Hamlet? Podlehl trochu šílenství.
Domů jsme dorazili kolem půlnoci – unavení, ale obohacení o poznání, které se v učebnici najde jen těžko. A prožít si ho stojí za to.
Velké díky patří panu učiteli doc. PhDr. Martinovi Schacherlovi Ph.D., který vše pečlivě naplánoval, vyjednal a zorganizoval. Měl s námi trpělivost, i přes naše pozdní příchody. Vyměnit lavice za dlažební kostky pražských uliček byl nápad, který si zaslouží potlesk. Škola nesmí být stereotyp v lavicích. Děkujeme! Kristýna Šrámková, 3.VG
