Adaptační kurzy jsou pořádány za účelem sblížení třídního kolektivu a toho svého se dočkala i naše třída 1. VG. Dne 3. 9. 2024 jsme se vydali na faru ve Vodňanech, kde nás srdečně přivítal ThLic. Josef Prokeš a absolvent gymnázia Šimon Pužej, kteří nás po celou dobu doprovázeli.
Po krátkém čase na zabydlení jsme se odebrali na vyhlídku z věže kostela. Cesta nahoru byla pro některé náročná, ale všichni jsme nakonec byli rádi, že jsme se k ní odhodlali. Po zdolání dřevěného schodiště jsme se ocitli v malé místnosti, kde je zavěšeno několik mohutných zvonů. Zde se nám naskytl výhled na naši každodenní cestu do školy. Tento nadhled nám pomohl uvědomit si, že první půlka studia je za námi a druhá leží před námi a je na nás, jak bude vypadat. Když jsme se vrátili zpět na faru, byla zde pro nás připravena spousta zábavných her i her spojených s vyjadřováním názorů a přemýšlením, díky kterým se naše třída mohla více sblížit. Další čas byl vymezen na to, abychom napsali dopis sami sobě do budoucnosti, který si otevřeme po maturitním plese. Dostali jsme volnou ruku a bylo čistě na nás, co do dopisu napíšeme. Čas utíkal velmi rychle, proto se začal na farním dvorku rozdělávat oheň, abychom si mohli upéct buřty a společně se navečeřet.
Když se setmělo, oznámil nám pan Prokeš, že má pro nás přichystané menší překvapení v kostele. Všichni jsme byli natěšení, co se bude dít. Když jsme vešli do svíčkami nazdobeného duchovního prostoru, všimli jsme si papírků, které byly položeny na zemi. Každý z nich měl na sobě napsané otázky, které nás nutily přemýšlet na svým životem, nad našimi postoji, hodnotami a cíli. Na závěr jsme si stoupli do kroužku, abychom mohli vyjádřit, co si myslíme o doposud stráveném čase, a vybrali okamžik, za který jsme vděční. Jeden žák řekl: „Myslím si, že naše třída se sblížila za tento jeden den více než za celé čtyři roky.“ Nikdo nemohl nesouhlasit. Domluvili jsme se, že než půjdeme spát, zahrajeme si na schovávanou. Celá třída se u ní nasmála, a poté se vyčerpaná odebrala ke spánku.
Druhý den po snídani nás rozdělili do týmů a zahráli jsme si poslední hru před odchodem do školy. Hra byla příjemným zakončením celého adaptačního kurzu. Poté už nám nezbývalo nic jiného, než si pobrat své věci a společně odejít zpátky do školy.
Tato akce se opravdu vydařila a žáci byli velmi spokojení. „Myslela jsem si, že nám tento kurz nepředá nic výrazně nového, ale myslím si, že velmi zlepšil vztahy v kolektivu a změnil mi pohled na mnoho věcí. Jsem ráda, že jsem se ho mohla zúčastnit,“ zhodnotila přínos kurzu studentka třídy kvinty.
Kateřina Borovková, 1. VG
