Zkuste si představit tento pohled: Otevřou se dveře a před Vámi stojí zmatené, lehce nervózní žákyně, které se zvědavě a trochu vystrašeně koukají kolem sebe. No dobře, možná to trochu přeháním, ale nějaký takový pohled čekal naši trenérku Nikču, když nás poprvé spatřila. Jakmile jsme se ale převlékly a prošly rozcvičkou, šlo to samo i bez strachu. Rozdělily jsme se do dvojic a třikrát si s pomocí Nikči projely kolečko plné strojů, cviků a potu. Každý si přišel na své. A další týden znovu. I když to bylo někdy namáhavé a bolestivé, pocit na konci byl k nezaplacení. Moc děkujeme Nikče za její trpělivost a Jožgymu za poskytnutí tréninků. Obávám se, že jste nás tam neviděli naposledy:)!
Barbora Fryšová, 1. VG
